Biblický citát na dnešní den
Ježíš řekl: „Buď dobré mysli, odpouštějí se ti hříchy.“ (Mt 9,2)
www.vira.cz
čtvrtek, 30. 6.

Historie

Modlitba...

Aktuální od 30. března 2018 do 13. dubna 2018 (Aktuality)

Pane Bože, smiluj se nade mnou, neboť jsem hřích.

Vyznávám, že jsem člověk ze země, z hlíny,
a přesto určený k tomu, abych létal a plachtil ve větru.

Vyznávám se z hříchu modloslužebnictví. Beru sám sebe příliš vážně.
Svému Já říkám „Vaše Veličenstvo“. Klaním se před oltářem své vůle,
rozčiluje mě vůle ostatních.

Vyznávám se, že netančím. Vesmírný tanec je příliš nebezpečný,
osobní tanec zas příliš mnoho prozrazuje.

Vyznávám, že se nesměju uvolněně.
Mé křehké Já mi dovoluje jen úsměvy se sevřenými rty.

Vyznávám svou marnivost, svou falešnou pokoru.
Má důstojnost pohrdá svobodou bláznů.

Vyznávám svůj strach, svou úzkost, svou poddajnost.
Můj strach je hřích; zakrývá nedostatek víry.
Moje úzkost je zrada; odkrývá nedostatek naděje.
Moje poddajnost je podřízenost; odhaluje strach ze svobody.

Vyznávám se ze serióznosti.
Výše než spontaneitu a svobodu stavím zdvořilost.

Pane Bože, smiluj se nade mnou, neboť jsem hřích. …

Pane Bože, smiluj se nade mnou, neboť jsem milost.

Ve tvé milosti se znovu rodím, jsem přetvářen a obnovován.

I když sotva znám hloubku svého hříchu, je dotýkán a objímán,
je mírněn olejem odpuštění, balzámem milosrdenství.

Ty překonáváš mou temnotu, Ty pozvedáš mou vinu, Ty tišíš mou úzkost.

Vyznávám, že jsem hřích. Vyznávám, že jsem milost.
Ve svém hříchu, v Tvé milosti vyznávám, že Ty jsi Bůh.
A v hříchu a milosti zůstávám Tvým milovaným přítelem.

Převzato z knihy D. Cozzense Měnící se tvář kněžství (2003)

Modlitba ve stáří

Aktuální od 7. prosince 2017 do 31. prosince 2017 (Aktuality)

Sv. František Saleský (1567 – 1622)

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.
Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.
Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých. Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval.
Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat – ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.
Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku. Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.
Také se neodvažuji prosit o lepší paměť – ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.
Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit. Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo.
Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit. 
Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám – bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.
Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen.
Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane, říkáš: „Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi.“ Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš.
Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš. A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. Amen.

Kázání papeže Františka o Zjevení Páně

Aktuální od 7. ledna 2017 do 21. ledna 2017 (Aktuality)

Věřící je člověk, kterému se stýská po Bohu

„Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit“ (Mt 2,2).
Těmito slovy nás mudrci, přišlí ze vzdálených zemí, seznamují s tím, proč vážili tak dlouhou cestu: aby se poklonili novorozenému králi. Uvidět a poklonit se – tyto dvě činnosti vynikají z podání evangelia: uviděli jsme hvězdu a chceme se poklonit.

Tito muži uviděli hvězdu, která je přiměla vydat se na cestu. Objev neobvyklého úkazu na nebi uvolnil celou řadu nesčetných událostí. Nebyla to hvězda, která zazářila výlučně pro ně, a neměli ani nějakou zvláštní DNA, aby ji objevili. Jak správně konstatoval jeden církevní otec, mudrci se nedali na cestu proto, že viděli hvězdu, nýbrž uviděli hvězdu, protože byli na cestě (srov. sv. Jan Chrysostom). Měli srdce otevřené horizontu a mohli spatřit, co jim ukazovalo nebe, protože v sobě měli touhu, která je hnala. Byli otevřeni novosti.

Mudrci tak představují portrét věřícího, tedy člověka, kterému se stýská po Bohu a který cítí, že mu chybí domov, nebeská vlast. Jsou obrazem všech těch lidí, kteří si ve svém životě nedali umrtvit srdce.

Svatý stesk po Bohu plyne z věřícího srdce, které ví, že evangelium není minulá, nýbrž přítomná událost. Svatý stesk po Bohu nám umožňuje mít oči otevřené před každým pokusem o redukování a ochuzení života. Svatý stesk po Bohu je věřící paměť, která se vzpírá prorokům zkázy. Tento stesk je tím, co uchovává naživu naději věřící obce, která týden co týden úpěnlivě prosí slovy: „Přijď, Pane Ježíši!“

Právě tento stesk vedl starce Simeona, aby chodil denně do chrámu s jistotou, že jeho život neskončí, dokud nebude mít v náruči Spasitele. Tento stesk přiměl marnotratného syna vymanit se z destruktivního postoje a vyhledat náruč svého otce. Tento stesk vnímal ve svém srdci pastýř, který zanechal devadesát devět ovcí, aby šel hledat tu ztracenou, a zakoušela ho také Marie Magdalena onoho nedělního rána, když se ubírala ke hrobu, kde ji potkal vzkříšený Mistr. Stesk po Bohu nás vytahuje ven z našich deterministických ohraničení, která nás nutí myslet si, že se nic nedá změnit. Stesk po Bohu je postoj, který láme nudný konformismus a nutí nás, abychom se zasadili o onu změnu, po které toužíme a kterou potřebujeme. Stesk po Bohu má svoje kořeny v minulosti, ale nekončí tam, nýbrž hledá budoucnost. Věřící „nostalgik“, podněcovaný svojí vírou, hledá Boha jako mudrci na těch nejodlehlejších místech dějin, neboť ve svém srdci tuší, že jej tam očekává Pán. Jde na periferii, na hranice a na místa nedotčená evangeliem, aby se mohl setkat se svým Pánem; a nepočíná si přitom nikterak nadřazeně, nýbrž jako žebrák, který nemůže ignorovat oči toho, pro něhož je dobrá zvěst dosud neznámým územím.

Opačný postoj měli v Herodově paláci jen pár kilometrů od Betléma ti, kdo si neuvědomovali, co nastává. Zatímco mudrcové byli na cestě, Jeruzalém spal. Dřímal společně s Herodem, který, místo aby hledal, spal také. Pohroužen ve spánku umrtveného svědomí. A zděsil se. Je to zděšení, které se před novostí, jež převrací dějiny, uzavírá do sebe, do svých závěrů, svých poznatků a úspěchů. Je to zděšení toho, kdo sedí na svém bohatství a neumí dohlédnout dál. Zděšení, které se rodí v srdci toho, kdo chce kontrolovat všechno a všechny; zděšení toho, kdo je pohroužen do kultury vítězství za každou cenu; kultury, ve které je místo pouze pro „vítěze“ a za jakoukoli cenu. Zděšení, které se rodí ze strachu a obav z toho, co nám klade otázky a ohrožuje naše jistoty a pravdy, naše způsoby přilnutí k tomuto světu a životu. Herodes měl strach, který jej přiměl hledat bezpečí ve zločinu. „Necas parvulos corpore, quia te necat timor in corde – Vraždíš tyto maličké jen proto, že vraždíš strach ve svém srdci.“ (sv. Quodvultdeus, Sermo 2, modlitba se čtením ze svátku Svatých neviňátek 28. prosince).

Chceme se poklonit. Oni mužové přišli z Východu, aby se poklonili, a přišli na místo, které je vlastní králi: do paláce. Přišli tam – a to je důležité - na základě svého hledání. Bylo to náležité místo, protože králi se náleží narodit se v paláci a mít svůj dvůr a své poddané. Je to znamení moci, úspěchu a zdařilého života. A je možné očekávat, že tento král bude uctívaný, obávaný a že mu bude pochlebováno, avšak nikoli, že bude milován. Toto jsou mondénní schémata, drobní bůžci, kterým vzdáváme poctu: kult moci, zdání a nadřazenosti. Idoly, které slibují pouze smutek, otroctví a strach.

A právě tam začínala ta delší cesta, kterou se museli vydat tito mužové, přišlí zdaleka. Tam museli projevit tu nejobtížnější a nejkomplikovanější neohroženost, totiž objevit, že to, co hledali, nebylo v paláci, nýbrž na místě, které je jinde nejen zeměpisně, ale i existenčně. Tam neviděli hvězdu, která je přiměla objevit Boha, který chce být milován, což je možné jedině ve znamení svobody a nikoli tyranie; objevit, že pohled tohoto neznámého, ale vytouženého krále neponižuje, nezotročuje a neuvězňuje. Objevit, že Boží pohled pozvedá, odpouští a uzdravuje. Objevit, že Bůh se chtěl narodit tam, kde jsme jej nečekali a možná ani nechtěli. Anebo kde jej nezřídka popíráme. Objevit, že Boží pohled objímá raněné, znavené, týrané a opuštěné a Jeho síla a Jeho moc se jmenuje milosrdenství. Jak vzdálený je pro některé Betlém od Jeruzaléma!

Herodes se nemohl poklonit, protože nechtěl, ani nemohl měnit svůj pohled. Nechtěl se přestat klanět sobě samému a věřit, že s ním všechno začíná i končí. Nemohl se klanět, protože usiloval o to, aby se klaněli jemu. Ani kněží se nemohli klanět, protože věděli mnoho, znali proroctví, ale nebyli ochotni putovat, ani se změnit.

Mudrci pociťovali stesk, nechtěli už obvyklé věci. Měli dost zvyklostí a byli znuděni a unaveni Herodem svojí doby. Avšak tam, v Betlémě, byl příslib novosti, příslib nezištnosti. Tam se dělo něco nového. Mudrci se mohli klanět, protože měli odvahu vykročit, a když padli na zem před maličkým, padli na zem před chudým, padli na zem před bezbranným, padli na zem před neobvyklým a nepoznaným betlémským Dítětem, objevili Boží Slávu.

Převzato ze stránek Vatikánského rozhlasu (http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25014)

Dobrá kniha pro dlouhé zimní večery: L. Heryán: Exotem na této zemi

Aktuální od 6. listopadu 2016 do 20. listopadu 2016 (Aktuality)

 

Kniha známého saleziánského kněze Ladislava Heryána s podtitulem O Božím milosrdenství mezi námi je silnou sondou do našeho prožívání křesťanství. Neobsahuje zbožné fráze ani výzvy ke konformitě. Naopak - nutí čtenáře přemýšlet nad tím, co je skutečné poselství křesťanství. 
Bohu díky za tuto perlu v současné duchovní literatuře u nás.

Čeho před smrtí nejvíce litujeme?

Aktuální od 29. října 2016 do 12. listopadu 2016 (Aktuality)

Prožíváme období, kdy navštěvujeme hroby našich blízkých, zapalujeme na nich svíčky, modlíme se za ně. Chtě nechtě nám tak dochází realita, že i náš život je konečný. A to je důležité poznání, byť si jej neradi přiznáváme.

Americká psycholožka Bronie Wareová pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi a sdílela s nimi poslední chvíle života. Se svými klienty se bavila o tom, čeho v životě litují, a zjistila, že některá témata se opakují. Zde je pět nejčastějších věcí, kterých lidé před vlastní smrtí litovali:

  • Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých. To byla nejčastější lítost ze všech.
  • Přál bych si, abych býval tolik nepracoval. To tvrdil každý umírající muž. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů.
  • Přál bych si, abych býval měl více odvahy vyjádřit své pocity. Mnozí lidé potlačovali své pocity a chtěli být zadobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které si s sebou nesli.
  • Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli. Lidé si většinou neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Každému, když umírá, chybějí staří přátelé.
  • Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější. Toto bylo překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je velmi často volba. Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Ohledy na pohodlí rodiny překryly jejich emoce stejně jako fyzické životy. Obava ze změny je vedla k tomu, že předstírali sobě i druhým, že jsou spokojeni, zatímco hluboko uvnitř tomu tak nebylo. Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se už dlouho před vlastní smrtí.

 

Převzato z knihy Nahá žena na střeše. Bible a psychoterapie autorů P. Remeše a A. Halamové. Upraveno a zkráceno.

Dobrá kniha k podzimnímu čtení

Aktuální od 12. srpna 2016 do 6. listopadu 2016 (Aktuality)

A. S. McHugh: Introverti v církvi

Pokud je Vám lépe v úzkém kruhu lidí a v důležitých vztazích preferujete méně lidí, ale spíše hlubší vztahy, pak by Vám tato kniha mohla hodně pomoci v prožívání Vašeho vztahu s Bohem v církvi. Ač je autor evangelík a popisuje především situaci introverta v jeho církevním prostředí, přesto kniha obsahuje mnoho cenných podnětů, při kterých si introvert řekne "To je přesně ono! Takhle to mám." Kniha vychází z důležité skutečnosti, že každý jsme jiný a že i naše prožívání vztahu s Bohem je ovlivněno tím, jakou máme povahu a jak skrze ni prožíváme své vztahy.

Dobrá kniha ke čtení na prázdniny

Aktuální od 3. července 2016 do 31. srpna 2016 (Aktuality)

Kniha krátkých zamyšlení i delších textů je dílem starého Jezuity P. Jana Rybáře. Je lidský a je pravdivý. Vyjadřuje se k aktuálním problémům dnešní doby, zvláště círvi u nás a píše věci tak, jak jsou a ne tak, jak bychom je chtěli vidět růžovými brýlemi. Zdůrazňuje tajemství Boží lásky a tvrdě kritizuje zneužívání křesťanství k vytváření strachu a slepé poslušnosti.

Knihu lze číst postupně a tak může být dobrým společníkem pro čtení na dovolenou.

Malé zamyšlení pro advent

Aktuální od 25. listopadu 2015 do 24. prosince 2015 (Aktuality)

"Neprosím o zázrak, Pane, nýbrž o sílu pro všední den. Nauč mne umění malých kroků. Učiň mne důvtipným a vynalézavým, učiň mne jistým, abych si uměl správně rozdělit čas. Daruj mi jemný postřeh, abych pochopil, co je prvořadé a co druhořadé. Prosím o sílu pro kázeň a míru, abych životem jen neproklouzával, ale abych si běh dne rozumně rozdělil, abych si všímal záblesků světla a výšin a abych si alespoň tu a tam našel čas pro kultovní prožitek. Dej mi poznat, že blouznění, ať o minulosti nebo budoucnosti, nepomáhá dál. Pomoz mi, abych to nejbližší činil co nejlépe a nynější chvíli poznal jako nejdůležitější.
Ochraň mne před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce. Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zvraty jsou samozřejmým doplňkem života, kterými rosteme a zrajeme.
Připomeň mi, že srdce často stávkuje proti rozumu. Pošli mi v pravou chvíli někoho, kdo má odvahu říci mi pravdu v lásce. Dej mi denní chléb pro tělo a duši, projev tvé lásky, přátelskou ozvěnu a alespoň občas prožitek, že mne někdo potřebuje.
Víš, jak velice potřebujeme přátelství. Dej, abych této nejkrásnější, nejobtížnější, nejriskantnější a nejjemnější věci života dorostl. Propůjč mi nutné vnuknutí, abych ve správném okamžiku odevzdal balíček dobra, se slovy nebo bez nich, na správném místě.
Ochraňuj mne před strachem, že bych mohl zmeškat život. Nedávej mi co si přeji, ale co potřebuji. Nauč mne umění malých kroků."

(Antoine de Saint-Exupéry)

Dušičkové zamyšlení

Aktuální od 31. října 2015 do 14. listopadu 2015 (Aktuality)

Prožíváme období, kdy navštěvujeme hroby našich blízkých, zapalujeme na nich svíčky, modlíme se za ně. Chtě nechtě nám tak dochází realita, že i náš život je konečný. A to je důležité poznání, byť si jej neradi přiznáváme.

Americká psycholožka Bronie Wareová pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi a sdílela s nimi poslední chvíle života. Se svými klienty se bavila o tom, čeho v životě litují, a zjistila, že některá témata se opakují. Zde je pět nejčastějších věcí, kterých lidé před vlastní smrtí litovali:

  1. Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých. To byla nejčastější lítost ze všech.
  2. Přál bych si, abych býval tolik nepracoval. To tvrdil každý umírající muž. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů.
  3. Přál bych si, abych býval měl více odvahy vyjádřit své pocity. Mnozí lidé potlačovali své pocity a chtěli být zadobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které si s sebou nesli.
  4. Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli. Lidé si většinou neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Každému, když umírá, chybějí staří přátelé.
  5. Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější. Toto bylo překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je velmi často volba. Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Ohledy na pohodlí rodiny překryly jejich emoce stejně jako fyzické životy. Obava ze změny je vedla k tomu, že předstírali sobě i druhým, že jsou spokojeni, zatímco hluboko uvnitř tomu tak nebylo. Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se už dlouho před vlastní smrtí.

 

Převzato z knihy Nahá žena na střeše. Bible a psychoterapie autorů P. Remeše a A. Halamové. Upraveno a zkráceno.

Příprava dospělých na biřmování - Starý zákon

Aktuální od 21. října 2015 do 31. prosince 2015 (Aktuality)

Dějiny Starého zákona

Patriarchové

(Abraham, Izák, Jakob)

1800

Děj knihy Genesis

Odchod z Egypta a putování do zaslíbené země

1200

Děj knih Exodus,

Levitikus, Numeri

a Deuteronomium.

 

Usazování v zaslíbené zemi

 

 

Děj knih Jozue, Soudců a Růt

 

První králové

(Saul, David, Šalamoun)

 

 

Děj knih Samuelových,

Královských a Letopisů.

Rozdělení království na Severní a Jižní

922

 

Zánik Severního království (vyvráceno Asýrií)

 

 

 

 

 

Zánik Jižního království

(vyvráceno Babylonií)

 

 

726

 

 

Děj knih Tobiáš* a Judit*.

Formování prorockých knih: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel a 12 malých proroků (Ozeáš, Joel, Amos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofoniáš, Ageus, Zachariáš, Malachiáš)

Formování Spisů: Baruk*, Pláč,

Job, Žalmy, Přísloví

587

 

 

Babylonské vyhnanství

 

 

587-538

Perský Král Kýros dovoluje Izraelcům

návrat do Zaslíbené země.

Obnovuje se chrám i celá země.

538

Děj knih Ezdráš, Nehemiáš, Ester.

Formuje se Píseň Písní.

 

Židé, žijící v Egyptě překládají Starý zákon do řečtiny ? Septuaginta.

 

3. stol.

Vzniká Kazatel a Sirachovec*.

Alexandr Makedonský vládcem

nad Izraelem.

333

 

Začíná nadvláda Sýrie

a Makabejské války.

 

178

Děj knih Makabejských*.

 

Izrael pod nadvládou Římanů.

 

63

Formuje se kniha Moudrosti*.

 

Vysvětlivky: Knihy historické, Knihy prorocké, Spisy.

Knihy označené * jsou deuterokanonické.

Některé důležité pojmy

Inspirace

Písmo sv. je Boží slovo a zároveň lidský dokument. Odtud vedou extrémy, které škodí:

  • - přílišné zduchovňování Bible – odmítá se textová kritika, historické souvislosti…
  • - že se Bible bere jako jiný lidský dokument

 

Bůh dává ideje a člověk je píše (podle svých schopností, své doby, svého jazyka, podle toho, komu píše). Bůh je autor, člověk je nástroj.

Musíme chápat Boží působení během celého utváření kánonu knih, tedy od člověka, který něco pod Božím vnuknutím sepsal nebo řekl, přes jeho posluchače, zapisovatele, přes ty, kteří jeho myšlenku předávali dál až ke konečné edici knihy jako posvátné. Církev, vedená Duchem svatým, přijímá knihy SZ jako inspirované.

 

Texty SZ

Původní jazyk SZ je Hebrejština. Tento jazyk je zcela odlišný od moderních jazyků:

píše se pozpátku

samohlásky jsou pod souhláskami

původně se samohlásky pod souhláskami nezapisovaly a rabíni se texty učili nazpaměť.

V Egyptě byla poměrně velká židovská komunita. Vznikla potřeba přeložit text do srozumitelného jazyka, kterým byla řečtina. Tomuto překladu se říká Septuaginta (zkratka LXX). Důležitou skutečností je, že řečtina není pouze překladem, ale textem, který byl přeložen podle originálu, který byl zničen za Makabejských válek.

Křesťané převzali SZ v jeho řecké podobě, tedy LXX:

 

  • NZ je psán řecky
  • díky řeckým pojmům se křesťanům lépe popsaly některé pojmy ze SZ
  • byl to jakýsi vzdor proti Židům

 

LXX obsahuje 7 knih, které nemá hebrejský text ? to jsou naše deuterokanonické knihy (Sir, Mdr, Tob, Jud, Bar, 1, 2 Mak a přídavky k Danielovi a k Ester). Tyto knihy v době reformace zase nebyly přijaty protestanty (jakýsi vzdor).

 

Závěr:

  • Musíme být velmi opatrní, když citujeme Bibli. Jedná se o překlad ? musíme studovat okolnosti, kontext apod.
  • Je dobré číst „o Bibli“ (atlasy, úvody)
  • Je dobré číst Bibli (= duchovní četba – kapitola denně – stáhnout si bibli do mobilu)
  • Je dobré rozjímat Bibli (evangelium daného dne, nebo alespoň neděle)

Užitečné odkazy na internetu

  • www.vira.cz/nedelni-liturgie/
  • www.vira.cz/Katalog/O-Bibli.html

 

  1 2 další
Seo servis I heart Validator logo Validní XHTML 1.0 Strict Validní CSS!