Dušičkové zamyšlení
Aktuální od 31. října 2015 do 14. listopadu 2015 (Aktuality)
Prožíváme období, kdy navštěvujeme hroby našich blízkých, zapalujeme na nich svíčky, modlíme se za ně. Chtě nechtě nám tak dochází realita, že i náš život je konečný. A to je důležité poznání, byť si jej neradi přiznáváme.
Americká psycholožka Bronie Wareová pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi a sdílela s nimi poslední chvíle života. Se svými klienty se bavila o tom, čeho v životě litují, a zjistila, že některá témata se opakují. Zde je pět nejčastějších věcí, kterých lidé před vlastní smrtí litovali:
- Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých. To byla nejčastější lítost ze všech.
- Přál bych si, abych býval tolik nepracoval. To tvrdil každý umírající muž. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů.
- Přál bych si, abych býval měl více odvahy vyjádřit své pocity. Mnozí lidé potlačovali své pocity a chtěli být zadobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které si s sebou nesli.
- Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli. Lidé si většinou neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Každému, když umírá, chybějí staří přátelé.
- Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější. Toto bylo překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je velmi často volba. Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Ohledy na pohodlí rodiny překryly jejich emoce stejně jako fyzické životy. Obava ze změny je vedla k tomu, že předstírali sobě i druhým, že jsou spokojeni, zatímco hluboko uvnitř tomu tak nebylo. Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se už dlouho před vlastní smrtí.
Převzato z knihy Nahá žena na střeše. Bible a psychoterapie autorů P. Remeše a A. Halamové. Upraveno a zkráceno.
