Římskokatolická farnost Ostrava - Plesná

Nový zákon

(zpracováno podle Ryšková a kol. (1991). Stručný úvod do Písma sv. Nový zákon. Scriptum, Praha)

Historické pozadí NZ

• Palestina je pod nadvládou Římanů. Židům je tolerována jakási samostatnost.
• Herodes Veliký – židovský král (37 – 4 př. Kr.) – postavil velký chrám. Byl velmi krutý. Za jeho vlády se narodil Ježíš. Po jeho smrti byla říše rozdělena mezi jeho tři syny:
• Archelaus – vládl v Judsku a Samaří. Židé si však na něj stěžovali u císaře, proto byla Judsko od r. 6 po Kr. pod přímou nadvládou Říma, spravoval jej tzv. prokurátor. V letech 26 – 36 po Kr. to byl Pontius Pilát.
• Antipas – vládl v Galilei (Ježíš o něm říká: Jděte a řekněte té lišce… (Lk 13,32). Nechal zavraždit Jana Křtitele.
• Filip – území na severu, vybudoval Cesarei Filipovu
• Židovská válka (66 – 70 po Kr.) – nepokoje proti Římanům ? pád Jeruzaléma, byl zničen chrám, zůstala jen zeď nářků. Židé povstali ještě v letech 131 – 135, ale byli definitivně poraženi a rozptýleni do celého světa. Návrat jim byl umožněn až po hrůzách 2. světové války, kterých se na Židech nacisté dopustili.

Židovské náboženské skupiny

• Farizeové – („oddělení“) – znali a dodržovali zákon, ale vedlo je to k pýše a povýšenosti nad ostatní. Budovali synagogy. Díky nim židovství přežilo i po pádu Jeruzaléma.
• Saduceové – patřili k vyšší společenské vrstvě než farizeové a zakládali si na tom. V morálce byli laxní. Tvořili většinu velerady.
• Zákoníci – moralisté, právníci – vznikaly různé školy (např. Gamalileova), patřili k farizejům i saducejům.
• Velerada – správní sbor v čele s veleknězem, v době judských prokurátorů měli značnou moc. Nařízení velerady byla závazná pro všechny Židy na celém světě. Měli vlastní policii (ta nejspíš zatkla Ježíše), nemohli však vynést trest smrti (proto museli Ježíše vézt k Pilátovi).
• Samaritáni – potomci usídlenců po zničení severního království. Mezi nimi a „pravověrnými“ Židy bylo nepřátelství.

Ježíšův život

• Narodil se za vlády Heroda Velikého.
• Jeho narození stanovil omylem v 6. stol. o 4 – 7 let dříve skytský mnich Diviš na rok 754 od založení Říma.
• O Ježíšově dětství vypráví jen Mt a Lk
• Jeho veřejnému působení předcházelo působení Jana Křtitele. Veřejně Ježíš působil cca 3. roky
• Veřejné působení: zázraky + učení. Po úspěšném začátku (rozmnožení chlebů apod.) se stále více stává trnem v očích pro farizeje a zákoníky.
• Nakonec je zatčen a předveden před veleradu. Očekávanému zatčení předcházela Poslední večeře, při které ustanovil eucharistii.
• Kristovo zmrtvýchvstání znamená vítězství Boha nad smrtí a nad zlem.

Formování evangelií

• Kristova slova a skutky, kterých byli apoštolové a ostatní učedníci svědky
• Svědectví těchto svědků předávané ústně v komunitách
• Zapisování tohoto svědectví a tvorba konečné fáze evangelních textů. Evangelisté do textu vkládají své zkušenosti a formují text podle vlastního myšlenkového postupu. Zde stále musíme mít na paměti působení Ducha sv. v celém tomto procesu.

Synoptici

• Mt, Mk a Lk evangelia mají mnoho společného (syn optis = stejný pohled)
• podobnosti: křest, působení v Galilei, Petrovo vyznání, předpověď utrpení, poslední dny v Jeruzalémě
• odlišnosti: Ježíšovo dětství jen u Mt a Lk; různé verze Otčenáše u Mt a Lk; detaily ve vyprávění o zázracích

Matoušovo evangelium

Nejdelší, nejvíce systematické: Matouš píše pro Židokřesťany. 5 částí (jako 5 knih Mojžíšových)

• Horské kázání
• Volba učedníků a rady pro ně
• Konfrontace s farizei
• Ježíš se stále více stahuje z veřejného působení a formuje své učedníky
• Cesta do Jeruzaléma, kde jej čeká smrt

Markovo evangelium

• Nejkratší, pravděpodobně nejstarší, určeno pohanokřesťanům. Marek byl učedníkem sv. Petra.
• Hlavně o Ježíšových činech a zázracích.
• Nejkratší neznamená méněcennost. Můžeme jej naopak považovat za historicky nejvěrohodnější a obsahující to nejpodstatnější.

Lukášovo evangelium

• Lukáš byl společník sv. Pavla, je mu připisováno i autorství Skutků apoštolů.
• Evangelium je určeno pohanokřesťanům. Pozornost je často věnována chudým a hříšným (jen Lk má podobenství o chudé vdově, milosrdném samaritánovi nebo marnotratném synu)
• Má nejvíce zpráv o Ježíšově dětství

Janovo evangelium

• Pravděpodobně nejmladší evangelium, má zcela odlišný styl.
• Synoptikové ukazují Ježíše, jak se jevil svým učedníkům v době svého působení. Jan Krista vykresluje na základě hlubšího chápání Krista.
• Osobní, básnický a symbolický styl vyjadřování (Kristus o sobě říká: „Já jsem pravda, vinný kmen, světlo, dobrý pastýř, chléb života…“)
• Chybí podobenství, jak je známe u synoptiků. Naproti tomu evangelium obsahuje mnoho delších Ježíšových řečí (velekněžská modlitba apod.)